Historie
Cane Corso je přímým potomkem starověkých římských molossů. Tito váleční psi velkého vzrůstu, jejichž předkem byla pravděpodobně tibetská doga, dokázali bojovat proti lidem, lvům i medvědům. Podle dochovaných vyobrazení je podoba těchto psů s cane corso nepopiratelná. Tito psi přežili pád římské říše, byli chování na dvorech u statků a na usedlostech. Z této doby pravděpodobně pochází i dnešní název plemene - "cane" pochází z latinského "canis" (pes), "corso" je odvozeno od latinského "cohors", což znamená ochránce a strážce domu, dvoru a pozemků. Cane corso se uplatňovali jako hlídači, používali se i k lovu divočáků. Dokonce prý dělali doprovod povozů a kočárů, aby chránili cestující.
Dříve se vyskytovali na celém území Itálie, v posledních letech se však uchovali především v Apulii a v přilehlých jihoitalských provinciích. Za řádné plemeno byl Cane Corso Italiano uznán FCI v roce 1996.
Povaha a využití
Cane corso je vynikající hlídač, strážce a obranář. Je velmi silný, inteligentní a nebojácný. Je si vědom své síly, ale nezneužívá ji. Velmi miluje svou rodinu, děti, přátele i ostatní zvířata žijící v domácnosti. Vyžaduje úzký kontakt s člověkem. Je výborným rodinným psem, pro děti je chůvou i kamarádem. Uplatňuje se jako ochránce majetku, rodiny a domácích zvířat. V minulosti se používal ke strážení stád a lovu velké zvěře. Dnes se hodí pro řadu kynologických sportů (obrana, poslušnost či záchranářský výcvik).
Vzhled
Cane corso je středně velký pes. Robustní, silný a mohutně stavěný. Kohoutková výška u psů je 64-68 cm, u fen je to 60-64 cm. Hmotnost se u psů pohybuje v rozmezí 45-50 kg, u fen 40-45 kg. Má krátkou lesklou srst, zbarvení může být černé, olověně šedé, břidlicové, světle šedé, světle plavé, jelení červeň, tmavé odstíny žluté, žíhané. Žlutí nebo žíhaní psi mají černou nebo šedou masku.
PÉČE
Vyznačuje se pevným zdravím, nenáročný ve stravě. Krátká srst nevyžaduje zvláštní péči. Může se chovat jak v bytě, na zahradě, tak i v městských bytových podmínkách.
